má tvorba :D

Záhada z říše elfů

28. dubna 2009 v 19:07
Psal se rok 1910 , seděla jsem schoulená na posteli s rukama položenýma na hebké dece.Venku se linula sametově modrá obloha posetá stříbřitými cípy zářivých hvězd . Bylo mi smutno , přemýšlela jsem jestli jedna z nich není můj táta , jestli se mi nesnaží něco říct . Ráno mě probudily doteky zářivých paprsků slunce . Když jsem se nasnídala vyběhla jsem před náš dům na okraji malebné vesničky uprostřed Šumavy . Bydlím s mámou , tátu nemám a ani sem ho nikdy nepoznala , máma mi o něm nechce nic říct takže ani nevím jak se jmenoval . Za naším domem se rozprostírá nádherná louka plná vzácných druhů rostlin a zvířat . Ráda tam chodím a procházím se , jako dnes . Šla jsem po mé cestičce mezi rozmanitými druhy trav a různobarevných druhů květin , když jsem najednou zaslechla nádherný hlas a pronikavý smích který se linul po celé louce . Přikrčila jsem se za bezovým keřem který mi právě padl do oka a pozorovala ladně pobíhající postavy . Měli krásně dlouhé vlasy , špičaté uši a nádherně štíhlé tělo . Nikdy jsem nikoho tak krásného neviděla , řekla jsem si , tohle nejsou lidé a tahle věta mi pak změnila celý můj život . Od této chvíle jsem věděla , že jsem viděla někoho koho ještě nikdy nikdo neviděl a to jsem nemohla jen tak nechat být . Druhý den ráno jsem se znovu vydala na louku , opět tam byli a opět se jejich nádherný hlas měnil v krásné , rytmické písně , bylo to jako z pohádky . Odpoledne jsem vzala kolo a jela do města abych se trochu porozhlédla ve zdejší knihovně . Když jsem vešla dovnitř pohlédla na mě knihovnice svým pronikavým pohledem , její sukně vlála v průvanu , který způsobovalo otevřené okno na levé straně knihovny , na krku měla zlatý náhrdelník a obličej jí lemovaly stařecké vrásky . Zeptala jsem se jí kde najdu knihy o bájných bytostech , znovu si mě prohlédla a ukázala do pravého rohu knihovny na malou polici pověšenou na rozpraskané špinavé zdi , pak tiše odešla . Zůstala jsem sama v malé místnosti mezi hromadami nádherných knih . Vydala jsem se přes knihovnu tam , kam mi knihovnice ukázala . Prkna staré , ochozené podlahy praskala pod mými kroky . Přišla jsem k polici plné starých knih , přejížděla jsem prsty po jejich hřbetech až jsem narazila na zvláštní obal prastaré knihy , její hřbet byl pozlacený a nadpis nebyl vytištěný , ale vyrytý . Ta knížka mě zaujala , když jsem ji otevřela ,
našla jsem obsah kde byly psány různé bájné bytosti , draci , trpaslíci , vlkodlaci , upíři až na konci jsem našla zvláštní slovo : elfové .Nikdy jsem o takových bytostech neslyšela , podívala jsem se kde by měli být a pak jsem listovala knihou , až jsem je našla . Bylo tam napsáno : Elf je mytologická bytost žijící většinou v lesech nebo poblíž přírodních útvarů . Jejich těla jsou velmi ladná a atletická pokrytá oblečením které většinou tvoří pláty zvířecí kůže sešité koženými provázky . Elfové nikdy nebyli spatřeni a proto jsou tyto údaje smyšlené . Říká se , že mají nádherný hlas a jsou poznat podle zašpičatělých uší a rozpuštěných nebo netradičně učesaných vlasů . Jako zbraně používají meče a dýky , ale největšími přeborníky jsou v lukostřelbě …. Po těchto větách jsem si uvědomila , že jsem asi narazila na elfy , ale to přeci není možné ! V té knížce se píše , že je nikdy nikdo nespatřil , tak proč bych je měla vidět první zrovna já ?! Tohle všechno byli rébusy , hádanky které jsem toužila rozluštit , ale nevěděla kde začít . Ohromená tím co jsem se dozvěděla jsem zavřela knížku a pomalým , zamyšleným krokem se vydala ke dveřím knihovny . Knihovnici jsem nikde nezahlédla jen líně se procházejícího kocoura . Vyšla jsem ven z knihovny a zahleděla se na starý javor . Měl popraskanou kůru , ale jinak vypadal jako krásný zdravý strom . Popadla jsem kolo opřené o zeď vedlejšího domu a jela si do nejbližšího obchodu pro něco dobrého .


Koupila jsem si čokoládu a jahodový džus . Domů jsem přijela unavená , jen se jít navečeřet a vykoupat a pak rychle spát , to byl můj cíl . Ráno mě probudil zpěv ptáků, mamka mi otevřela okno a mile mě přivítala větou Dobré ráno . S přivřenými víčky jsem pokukovala po pokoji,šla do koupelny a studenou vodou si umyla obličej , to bylo mé totální probuzení . Má cesta pokračovala směrem do kuchyně pro snídani a potom zpět do mého pokoje , abych se převlékla . Po úžasné snídani jsem popadla mikinu a utíkala ven na rosou posetou louku . Sedla jsem si na starou větev která ležela vedle bezového keře a vyčkávala na příchod elfů . Asi po půl hodině mého čekání vyběhli z nedalekého lesa čtyři elfové , přikrčila jsem se aby mě nebylo vidět . Elfové se rozběhli po louce a začali zpívat písničku v jazyce kterému sem nerozuměla , ale byl hezký . Pak se ale stalo něco strašného, omylem jsem narazila do keře , takže všechna zvířata co tam právě byla , vyběhla , ptáci uplašeně vylétli na oblohu a já jsem byla prozrazena . Elfové zneklidněli a pozorovali mě vyplašeným pohledem , nevěděla jsem co mám dělat . Postavila jsem se a vyšla před keř. Elfové si mě celou prohlédli a potom jeden z nich vykročil za mnou , v tu chvíli mi ztuhlo tělo a já vnímala jen to , že padám do hebké trávy . Probudila jsem se na mechovém koberci uprostřed lesa , kolem hlavy mi létaly hvězdičky a když jsem se pokusila vstát tak se mi zamotaly nohy a já upadla zpět do mechu . Jedna elfka zpozorovala mé probuzení a přinesla mi dřevěný džbánek s vodou abych se napila , měla nádherné hnědé vlasy , dlouhé až do půlky zad a copánky v kterých měla zapletené květiny . Pomohla mi se posadit a pak mi podala džbánek .Napila jsem se studené vody a pak se porozhlédla kolem sebe . Všude bylo spousta elfů , jedni hřebelcovali nádherné bílé koně , druzí nosili spousty lesních plodů ve velkých miskách , jiní zase sbírali květiny . Najednou se mne elfka zeptala jestli je mi lépe , kývla jsem hlavou , že ano . Co se to stalo ? Jste elfové ? Kde to jsem ? Zaplavila jsem jí otázkami které mě v tu chvíli napadli . Starostlivě na mne pohlédla a tichým hlasem odpověděla . Ani já nevím co se stalo . Jsme elfové , ale nevíme kdo jsi ty . Její slova mě vyděsila , jakto , že neví kdo jsem ? Má odpověď zněla , člověk . Kdo jiný ? Tím si tak nejsme jistí , kouzlo které jsme použili na tebe zapůsobylo jinak než by mělo . Kdyby si byla člověk , tak by tě kouzlo omráčilo jen na kratší dobu a nebylo by ti tak špatně . Spala si 3 dny , což není u lidí normální . Kouzlo je uzpůsobeno na lidi tak , aby se jim nic nestalo , takto působí jen na elfy nebo jiné bytosti které by nás mohli ohrozit . Většinou se snažíme aby nás lidé nespatřili , což se ale u tebe nepodařilo a tak jsme tě museli omráčit . Jenže tvé tělo na naše kouzlo zareagovalo jinak než jsme předpokládali . Jak se vlastně jmenuješ ? Jsem Dominika, říkej mi Domčo . Dobře , pojď tedy za mnou . Přišli jsme k velkému javorovému stromu pod kterým seděla velmi vznešená elfka . Měla nádherné dlouhé šaty , na hlavě květinový věneček a kolem krku náhrdelník z kopretin . Ore , pojď ke mně děvče . Elfka mi jen řekla , ore znamená ahoj a toto je naše královna , teď tě tu nechám s ní a až mě zavolá tak ti ukážu kde budeš spát a provedu tě naším městem a pak odešla . Uctivě jsem se poklonila a odpověděla ore a přistoupila ke královně . Sedni si vedle mne , jsem královna elfů a jmenuji se Ilintrea a jaké je tvé jméno ?Dominika , ale všichni mi říkají Domča . Dobře , to je hezké budu ti tedy říkat Domčo . A teď přistoupíme k věci . Můj brat Trixiel říká , že si ho zahlédla ještě s jeho kamarády na louce a proto tě tedy musel omráčit a odnést sem , do našeho města .



To bych ještě pochopila , ale jak víš , že jsme elfové . To tedy nechápu ?! Zakoktala jsem se, já , já , já sama nevím . Jednou jsem vás spatřila na louce a protože mi něco v mém vědomí řeklo , že nejste lidé , tak jsem se začala zajímat kdo jste . V knihovně jsem v jedné staré knížce našla jméno elfové , přišlo mi zajímavé , protože jsem ho nikdy neslyšela a popis byl podobný vám . Dobře a jak ti je ? Už je ti lépe ? Ano , už ano akorát mě pálí jizva na kotníku . Jizva ? Jaká pak jizva ? Ukaž mi ji . Odhrnula jsem si ponožku a jemný vánek mi prolétl kolem nohy , ukrutně mě to pálilo a jizva byla rudá a přišlo mi , že se zvětšila . Elfka vyděšeně uskočila , až mi přeběhl mráz po zádech a s vytřeštěnými oči ze sebe dostala jen jednu větu . Mé dítě ! Všichni elfové přiběhli a shromáždili se kolem nás . Nevěřila jsem svým uším ani očím , byla jsem jako znovu omráčená . Ale to přeci není možné , já mám mamku , jediného koho nemám a koho jsem nikdy nepoznala byl můj táta . Ne , ne ty jsi mé dítě ! Tuhle jizvu máš už od svého narození a tvůj táta , tvůj táta byl ten nejúžasnější elf kterého jsem kdy potkala . Jednoho dne když si se narodila , jsme šli na louku , kde jsi nás poprvé zahlédla . Tvůj táta a já jsme seděli v orosené trávě a zpívali písně , ty jsi běhala kolem nás . Když najednou přišli lidé a chytili tě do své náruče a utíkali pryč . Tvůj táta mne kouzlem přemístil zpět do lesa , aniž bych chtěla . A sám utíkal za tebou . Jeden z lidí ho však trefil šípem přímo do srdce . Tebe jsem už nikdy neviděla a jediné co mi po tobě zbylo , byli jen vzpomínky v mé mysli . Tak teď jsem konečně věděla kdo jsem , srdce mi bušilo čím dál rychleji a znepokojeně jsem prohlížela všechny kolem sebe. Nemohla jsem tomu uvěřit . Bylo t jako sen , nevěděla jsem co mám dělat , do očí mi bodali vtíravé slzy a já se neudržela a s brekem padla do náruče své pravé mámě , královně elfů ! Můj život v říši lidí touhle chvíli skončil .

 
 

Reklama